Rozhovor s reprezentačním trenérem Jakubem Kučerou

Teprve včera jste se vrátili leteckým speciálem z Tokia. Cesta trvala čtrnáct hodin, stačil jsi už alespoň pro sebe zhodnotit vystoupení českých reprezentantů, nebo ještě bojuješ s časovým posunem?

Na detailní hodnocení budu potřebovat alespoň několikadenní odstup, ale určitý názor na průběh soutěže samozřejmě mám. Každopádně se sedmihodinovým časovým posunem nakonec neměl při cestě do Japonska nikdo z našeho týmu žádný podstatný problém. I díky novým vědeckým poznatkům je adaptace na časový posun v současné době určitě méně limitujícím faktorem než v minulosti. 

Kvůli protipandemickým opatřením byly Hry v Tokiu určitě atypické. Jaká byla vlastně atmosféra olympijské soutěže?

Ta aktuální situace vlastní závod podle mě nijak zásadně neovlivnila. Poprvé v historii byly všechny disciplíny moderního pětiboje uprostřed jediného stadiónu. Sportoviště byla připravena skvěle, jen těch 50 000 prázdných sedaček působilo trochu smutně. Při závodě bylo mimořádné horko, ale to bylo pro všechny stejné.

Projděme si ještě spolu jednotlivé části soutěže. Ta začínala už ve čtvrtek základním šermířským kolem.

Oba kluci začali v šermu výborně. Bylo pro ně tentokrát výhodou, že všechny papírově trochu slabší soupeře měli hned v úvodních kolech, a tak se od začátku pohybovali v popředí. Po dvou třetinách turnaje měl Honza 17 vítězství a 4 porážky, aktivní bilanci měl v té chvíli i Martin. S příchodem těžkých soupeřů začaly na konci turnaje prohry přibývat a v posledních kolech už Martin odešel trochu i kondičně, což se s ohledem k jeho velkému tréninkovému výpadku dalo celkem s jistotou očekávat. Nakonec oba Češi přesto dokončili šerm cca o 10 bodů nad svým dlouhodobým průměrem (pozn.: Honza: 238 b., Martin: 196 b.). Možnost společné přípravy se členy české šermířské reprezentace se určitě vyplatila.

Sobotní finálový program začínal plaváním.

Dvanáct týdnů před závodem si Martin potrhal při pádu z koně vazy v rameni, musel podstoupit celkem složitou operaci a snad všem muselo být jasné, že jeho plavecký výkon to ovlivní. Plaval sice o necelé tři vteřiny pomaleji, než je jeho osobní rekord, ale bodové ztráty v plavání nebývají významné. Honza zaplaval za 2:02,4. V plavání nebyl v horní polovině výsledkové listiny už celkem dlouho, jeho výkon byl proto za daných podmínek výborný.

V pátek došlo při jezdecké části ženské pětibojařské soutěže k několika dramatickým situacím. Odpovídala kvalita koní olympijské soutěži?
Parkur měl na starosti velmi zkušený stavitel, kurz byl naprosto korektní, jen výška a zejména šířka některých překážek byla na maximální hranici, kterou povolují pětibojařská pravidla. Kromě toho bylo prostředí obřího stadionu pro některé koně asi trochu stresující. Závodníci i závodnice jsou na olympijských hrách pod mimořádným tlakem a možná i proto holky neřešily některé situace úplně dobře. Každopádně samotná výkonnostní úroveň koní byla vynikající. A vynikající byly i jezdecké výkony obou našich reprezentantů. Martin dostal klisnu, která v předchozích kolech neměla větší problémy a zvládl ji skvěle. Ani na chvíli nebylo poznat, že právě kvůli pádu z koně o start na OH málem přišel. Honza dostal o mnoho složitějšího koně, který původně v soutěži vůbec neměl být, protože při přezkoušení shodil se svým vlastním jezdcem tři překážky, a ještě nestihl časový limit. Lépe zvládnutý parkur jsem od Honzy asi ještě neviděl. Na olympijských hrách, se složitým koněm, a ještě ve hře o medaili. Od vzniku samostatné ČR nejel na olympiádě žádný český pětibojař parkur bez chyby. A v Tokiu ho zvládli čistě oba.

Výchozí pozice před závěrečnou kombinovanou částí byla více než slibná, Honza startoval třetí, nakonec se ale kvůli nepodařené poslední střelecké položce o medaili připravil.
Startovní pozice obou našich kluků byla nadějná. Rozdíly byly opravdu malé, jen pozdější vítěz Joe Choong startoval s více než dvacetivteřinovým náskokem. Byl světovou jedničkou, v kombinované části pravidelně výborně střílí, běhá pod kontrolou a závěrečný finiš má možná nejlepší z celého startovního pole. Bylo proto pravděpodobné, že svoji pozici už nepustí. Za Honzou naopak startovalo v odstupu do třiceti vteřin 11 závodníků, včetně držitele olympijského rekordu v laser-run Korejce Jun Wongtae, suverénního vítěze kombinované části na letošním MS Egypťana El Gendyho anebo tří posledních mistrů světa.

Co se stalo Honzovi na poslední položce?
Možná většinu lidí překvapím, ale úplně nesouhlasím s tím, že Honza přišel o medaili na poslední střelecké položce. Ta byla podle mého názoru totiž jen důsledkem předchozího průběhu závodu. Honza začal na běhu kontrolovaně a první tři položky odpovídaly jeho střeleckému standardu. Podle jeho vlastních slov se mu běželo skvěle, objektivně bylo ale tempo na 2. a 3. okruhu příliš rychlé, než aby mohl poslední položku kvalitně odstřílet. Už druhý osmisetmetrový okruh běžel o 13 vteřin rychleji než vedoucí Choong a o 8 vteřin lépe než Korejec Jun, a to se mu nakonec na poslední položce možná vymstilo. Podle mě se cítil silný a chtěl to zkusit na zlato. Bohužel to tentokrát nevyšlo.

Čekal jsi, že Martin může letět z 19. místa na startu třeba až k medaili?
Asi všichni, kteří pozorně sledují Martinovy výkony, už vědí, čeho je v závěru schopný. Kombi si rozložil skvěle. Závodníky před sebou nechal zpočátku „vybláznit“, a potom jen stupňoval tempo. Na obtížné střelnici sice udělal o něco víc chyb, než u něj bývá obvyklé, v běhu byl ale suverénně nejrychlejší. V součtu všech okruhů běžel druhý Francouz Prades pomaleji o 11,7 vteřiny. Jen v posledním okruhu dal druhému nejrychlejšímu 7 vteřin. Martin vyhrál závěrečný laser-run v novém olympijském rekordu, když na medián startovního pole získal 53 vteřin. To je ve 24 letech mimořádný výkon.

Takže s vystoupením českých pětibojařů v Tokiu u Tebe vládne celkově spokojenost? 
Martin neudělal ani v jedné disciplíně žádnou podstatnou chybu. Zajel výborný parkur a pak jen potvrdil, že v závěrečném laser-run je v posledních třech sezónách prakticky neporazitelný. Pokud by mu 30. dubna někdo na operačním sále řekl, že skončí 5. na olympijských hrách, určitě by to bral, Na druhou stranu zastřílel o 8 vteřin pomaleji, než je jeho dlouhodobý průměr a od bronzu ho dělilo… 8 vteřin. Buďme ale pokorní, zejména v šermu jeho výkonnost objektivně za nejlepšími ještě zaostává. Pokud bude zdravotně v pořádku, jeho čas ještě přijde. Každopádně jeho každoroční výkonnostní progres je mimořádný.

Honza chtěl ale nakonec asi trochu víc, nebo ne?
Jak už zaznělo v některém z rozhovorů, z 95% odpovídal jeho výkon v Tokiu přesně tomu, na co se dlouhou dobu připravoval. V březnu prodělal onemocnění koronavirem, přesto se dokázal na olympiádu kvalifikovat a tam potvrdil, že patří mezi nejlepší na světě. V druhé polovině kombinované části ho ale v jednu chvíli dělily od zlaté medaile tři vteřiny a asi i proto má pro něho jinak velmi cenné 8. místo trochu hořkou příchuť.

Máš nějaké shrnutí na závěr?
Potvrdilo se, že olympijské hry jsou v mnoha ohledech mimořádně náročný závod, který mnohdy rozhodují zkušenosti. Věkový průměr první desítky byl v Tokiu v soutěži mužů téměř 29 let a na prvních jedenácti místech skončili výhradně závodníci, kteří už mají medaili z individuální soutěže na MS. Tedy s jedinou výjimkou, a tou byl Martin Vlach.

Oba kluci museli letos překonat opravdu velmi složité problémy a do tréninku asi víc dát nemohli. Všichni, kteří jim pomáhali s přípravou, se podle mě snažili na 100%, a i proto bych jim oběma přál ještě lepší výsledek. Těší mě, že čeští pětibojaři byli na OH od roku 2004 prakticky vždy ve hře o některou z medailí a že závod byl i z českého pohledu hodně zajímavý, i když tentokrát prostě kousek chyběl. Olymiáda v Paříži je ale už za tři roky…