Rozhovor s Martinem Vlachem po SP v Egyptě

Martine, jaké máš z prvního ostrého testu nového závodního formátu pocity?

Já si nejsem úplně jistý, jestli to bylo opravdu ono. Přeci jen deklarovali, že nový formát bude mít devadesát minut a v Káhiře měl asi hodinu padesát. Určitě to bylo náročnější jak pro závodníky a trenéry, tak i pro organizátory. Nemyslím si, že to zvyšuje atraktivitu pětiboje. Pro člověka je to ještě složitější, aby vůbec pochopil, jak vše funguje. Takže tady záměr UIPM úplně nechápu. Samozřejmě jsou jednotlivé bloky kratší a nejsme na sportovišti celý den, ale na druhou stranu je zase docela špatné, když tam jedeme čtyřikrát po sobě a hotel je hodinu cesty od sportovišť. Člověk tak stráví osm hodin v autobuse. Kdyby bylo ubytování v docházkové nebo krátké dojezdové vzdálenosti, bude to na mě působit jinak, než to, co jsme zažili v Káhiře. Je tam ještě hodně bodů, které by chtěly vypilovat. Ale je brzy hodnotit po jednom závodě, kde jsem si ani nevyzkoušel celý pětiboj.

Po zkušenostech z Káhiry vidíš možná jako největší úskalí nedostatek času na řešení případných technických problémů. Je to tak?
Upřímně, to, co se mi stalo, bychom stejně asi neměli jak jinak řešit. Zkrátka jsme měli dvě zbraně na dva závodníky. Nový formát je logisticky náročnější. I realizační tým se musí víc otáčet. Když jsme měli kvalifikační dny, závodila do toho i Kája, takže se tam mezi nás dělili a nebylo to úplně ideální. Nebyla taková pohoda jako dřív. Zároveň člověk už musí myslet dopředu a vědět, jaké věci si kam přenáší, aby se pořád někam nevracel. Na to tam čas opravdu není.

Nový formát přináší závod navíc. Může to nějak ovlivnit tvé famózní výkony v kombi, když v rámci každého podniku poběžíš víckrát?
Já doufám, že více našermuji, abych nemusel v kvalifikaci nebo v semifinále běžet naplno. Sice je tam teď závod navíc, ale když se mi podaří slušně zašermovat, tak to žádná velká změna nebude. Takhle bych to ideálně chtěl řešit (smích).

Vraťme se ještě k tvé semifinálové eliminaci. Proč jsi s sebou neměl rezervní zbraň?
Na velkých závodech náhradní zbraň vždycky mám. Navíc tam, kam jedeme autem, neřešíme tašky, hmotnost a podobně, si ji také beru. Ale tady se toho sešlo víc naráz. Letělo se, byl to první svěťák, takže jsme k tomu všichni přistupovali možná trochu laxněji. A hlavně byl to Egypt. Tam se na letišti zbraně hodně řeší a chtěli jsme se vyhnout komplikacím. Prostě jsme počítali s tím, že se nic takového nenastane. Já vlastně do teď nechápu, jak se to mohlo stát. Tu zbraň mám tři čtvrtě roku a nikdy mi nevynechala ani ránu. Zničehonic začala vynechávat pět minut před startem. Tomu vůbec nerozumím. Vím, že se to dříve dělo, když jsme měli ještě klasické vzduchovky, které měly jen nandaný laserový zářič místo diabolkové hlavně. Ale tohle už je zbraň vyrobená jen pro laserovou střelbu, takže už nikdo z nás nepočítá, že něco takové nastane. Respektive třeba někdy terč nezaznamená jednu ránu. S tím jsem schopný se smířit, ale tady má pistole nedávala laserový signál polovinu ran.

Nakonec se v Káhiře rozhodovalo právě v tvojí královské disciplíně. Nemrzí tě to o to víc?
Kdybych si to zkazil sám, tak bych to bral sportovně. Takhle mě mrzí, že to byla zkrátka věc, kterou jsem nemohl nijak ovlivnit. Stálo mě to prostě finále a tím pádem umístění mezi prvními osmnácti pětibojaři. Konkurence byla taková, že jsem určitě mohl pomýšlet na nějaké pěkné umístění. Ale doufám, že brzy budu mít ještě šanci spravit si chuť (úsměv).

Využil jsi rezervní terč, ale nedal jsi znamení rozhodčím. Zapomněl jsi na to?
Sešlo se při té nešťastné situaci víc okolností dohromady. Byl to Egypt, kde pořadatelé nebývají úplně znalí pravidel. Pomyslel jsem si, že když zvednu ruku, budu tam dalších deset vteřin stát, protože budou řešit, co se vlastně má dít. Tak jsem to tedy řešil sám a doufal, že mě neeliminují. Nakonec to nehrálo roli, protože jsem na postup nedoběhl. Je to pro mě samozřejmě ponaučení. Už to víckrát neudělám, ale tady jsem opravdu úplně nestál o to se tam s nimi ještě dohadovat, jestli fungují terče nebo nefungují, respektive čím to vlastně je.

Budeš mít zbraň opravenou do příštího závodu?
Samozřejmě jsme hned komunikovali s výrobcem a musíme ji odeslat na kontrolu. Zbraň je ještě v záruční lhůtě, tak slíbil, že to urychleně napraví. Mám ještě jednu, takže přejdu na ni. Je to ta má stará, která mě ještě nikdy nezklamala.