OH 2020 - Tokio / Japonsko

Janu Kufovi se dařilo během celé soutěže. V úvodním základním kole šermu, které se konalo s dvoudenním předstihem si s bilancí 23/12 zajistil velmi solidních 238 bodů a usadil se na průběžné šesté příčce. Po plavání, které ovšem do průběžného pořadí příliš nepromlouvá, a bonusovém kole šermu se o příčku propadl. Vynikající výkon v jízdě na koni ho však katapultoval do přímého boje o medaile. Do závěrečné kombinované části Honza vybíhal na třetím místě s odstupem devíti vteřin na stříbro. V polovině běžecké disciplíny se s dvojicí Korejců Jinhwou a Woongtaem přetahoval dokonce o stříbro, na vedoucího Brita Choonga ztrácela trojice jen pár vteřin. Do medailových bojů poté výrazně promluvil Egypťan Elgendy, který se do čela závodu přiřítil až z výchozí třinácté příčky. Rozhodla poslední střelecká položka, na které se Honza Kuf bohužel připravil o veškeré medailové naděje. „Nepřišlo mi, že bych nějak zmatkoval. Byl jsem soustředěný. Vůbec jsem nevnímal, jak kdo střílí okolo mě, což se mi málokdy povede. Ty první rány byly o kousíček, nebylo to úplně vedle, ale ani jedna tam nepadla,“ litoval Kuf, který na čtvrté položce prostál více než půl minuty. V posledním běžeckém kole ho navíc předstihli další tři soupeři včetně druhého z Čechů Martina Vlacha a Honza skončil až osmý. „Když jsem vybíhal a věděl, že už z toho medaile nebude, tak i to závěrečné kolo, ve kterém mě málokdy někdo předběhne, bylo trochu těžší.“

Kombinovanou část v novém olympijském rekordu prolétl čtyřiadvacetiletý Martin Vlach. S devatenáctkou na hrudi si doběhl pro senzační páté místo. „Nejdřív jsem byl rád, pak jsem zjistil, že to nebylo zase tak daleko. Tak upřímně nevím, jaké mít pocity,“ smál se po životním úspěchu Martin. „Ale samozřejmě tím, že se toho v pětiboji může tak strašně moc pokazit, tak jsem rád, že se to dneska tak nějak všechno sešlo. Určitě s ohledem na jaro to asi vyšlo dobře. Vždycky to může být lepší, ale taky horší. Takže já beru páté místo všemi deseti,“ připomněl Martin vážné zranění ramene, kterým prošel pouhé tři měsíce před olympiádou.

Oběma Čechům mimořádně dobře vyšla jízda na koni. Většina soupeřů v extrémně těžkém parkuru chybovala, Honza s Martinem se s ním však vypořádali na výbornou a oba zajeli čistou jízdu, Honza Kuf pouze se ztrátou šesti bodů za překročení časového limitu. „Je to úžasný. Za ty koně jsem strašně rád za Roberta (jezdecký trenér Robert Kopecký), protože jak po olympiádě v Pekingu, tak potom v Riu, si musel vyslechnout určitě nějaké chytrolíny. Přitom je skvělý trenér, který nás vždycky skvěle připravil,“ řekl Jan Kuf. „Mám i za něj velkou radost, že se to tady povedlo. Že jsme ukázali, že umíme jezdit a že takhle těžké parkury zvládáme.“ Honzův týmový kolega Martin byl dokonce jedním ze tří jezdců, kteří v jízdě získali plný počet bodů. „Ten můj koník byl opravdu fantastický. Dokonce mě tam i někde zachránil. Nemyslím si, že byl ten můj výkon stoprocentní, 

ale za pomoci koníka jsme poskládali čistou jízdu,“ ocenil Martin, který se svým jezdeckým výkonem vrátil do bojů o přední příčky. Do budoucna by ještě rád vyladil šerm. Bilance šestnácti proher ku devatenácti výhrám patřila sice mezi jeho lepší výkony, přesto v šermu vidí svou největší slabinu. „Dlouhodobě bych si přál šermovat lépe, ale momentálně na to ještě nemám. Ještě musím hodně zapracovat,“ souhlasí Martin.

Česká medaile v moderním pětiboji byla blízko. Pokažená poslední střelecká položka Jana Kufa mrzí, přesto může v týmu panovat velká spokojenost. „Musím to hodnotit pozitivně. Celý závod jsem bojoval o medaili. Až do poslední položky jsem byl na medaili na olympiádě. O tom se mi ani nesnilo, že bych vůbec tuhle možnost měl a ona tady byla. Za to jsem nesmírně vděčný. Za to všem trenérům i všem, kteří se o mě starají, opravdu děkuju. Díky nim bylo tohle všechno možné. Ten zážitek je tak strašně silný, že na něj nikdy nezapomenu. A to, že jsme nakonec dva v desítce, je bomba,“ říkal dojatý Jan Kuf a smekl klobouk před kolegou Martinem. „Martin tam zase předvedl úplný nesmysl. To je něco neskutečného, co on je schopný předvést v té závěrečné kombinované části. Budu moc rád sledovat, kam se v následujících letech bude posouvat, protože myslím, že by to mohlo být dost dobrý.“

Zklamání ze ztracené medaile mísící se s nadšením z výborných výsledků svých svěřenců, kteří si v posledních dvou letech prošli vážnými zdravotními problémy, neskrýval po závodě ani reprezentační trenér Jakub Kučera, který především děkoval. V prvé řadě své ženě a osobní trenérce Martina Vlacha v jedné osobě Alexandře Kučerové. „Ta je s Martinem úplně od začátku a od začátku mu věřila, že může závodit na téhle úrovni,“ vysvětlil Kučera. Poděkování podle něj patří i celému lékařskému týmu. „Děkujeme panu doktorovi Freyovi za to, že odoperoval Martinovo rameno tak, že dvanáct týdnů po operaci byl Martin schopný takhle závodit. To je trochu zázrak. Pak samozřejmě panu doktoru Neprašovi, který držel po operacích Honzovo koleno každý měsíc tak, aby byl schopný plnohodnotně trénovat. A stejně tak patří dík Evičce Brožové (fyzioterapeutka českého týmu). Kdyby ona s kluky denně nebyla, necvičila s nimi a nebyla v tom týmu takhle na blízko, tak by tu možná ani nezávodili a i kdyby ano, tak určitě ne takhle nahoře,“ je přesvědčený Kučera.

Medailový ceremoniál v Tokiu měl přeci jen českou stopu. Zlato vybojoval Brit Joseph Choong, jehož trenérem je český dvojnásobný medailista z olympiády v Montrealu 1976 Jan Bártů. Pro stříbro si doběhl Egypťan Ahmed Elgendy. Třetí skončil Korejec Jun Woongtae.