Odcházím s dobrou náladou, říká o konci kariéry David Kindl

Davide, když se ohlédneš za uplynulým půlrokem, co vidíš?
Sezónu, která špatně začala a výborně skončila. Vlastně překvapením. Začátek po covidové pauze byl špatný, ten start byl takový moc najednou. Během covidu jsme jen trénovali a nevěděli, kdy bude první závod a jestli vůbec budou nějaké jarní svěťáky. Takže jsem na ten ostrý start nebyl úplně připravený. 

Do sezóny jsi vstoupil při druhém letošním Světovém poháru v Bulharsku, kde se ti nedařilo. Je radost z jejího povedeného závěru o to větší?
V Sofii jsem nepostoupil do finále, z toho jsem byl smutný. Ale shodou okolností jsem mohl jet na mistrovství světa a Evropy a tam to naopak dopadlo úžasně. Jak na světě, tak na Evropě jsem si udělal nejlepší výsledek. Skvělá tečka. Odcházím z pětiboje s dobrou náladou.

I přes výkonnostní obrat ses rozhodl ukončit sportovní kariéru. Bylo to náhlé rozhodnutí, nebo se rodilo dlouho?
Už když jsem před třemi lety končil školu, jsem se sám sebe ptal, jestli to neukončit i se sportem. Výsledky jsem neměl a nevěděl jsem, jestli má cenu pokračovat. Pak jsem si ale řekl, že na ten sport zase budu mít víc času a že uvidíme, jestli se to nějak zlepší. Rozhodl jsem se pokračovat až do olympiády, meta byla zkusit si kvalifikaci. A protože se odložila olympiáda, oddálilo se i to rozhodnutí. Ale jsem za ten rok navíc rád.

Je to definitivní? Je ti myšlenka sportovního důchodu příjemná?
Zatím je to spíš takový divný pocit, že už to nebudu dělat a že to byl poslední závod. Cloumá se mnou taková nejistota, jestli jsem ještě neměl chvíli pokračovat. Na druhou stranu myslím, že je to tak akorát. Že už jsem asi dosáhl toho, čeho jsem dosáhnout mohl. Kdybych chtěl víc, musel už bych se hodně přemáhat. Na to jsem už starý.

U pětiboje jsi strávil téměř dvacet let a asi není nikdo, kdo by neznal tvou přezdívku “Pepek“. Jak vznikla?
Vznikla podle Pepka námořníka asi hned v tom prvním roce, co jsem u pětiboje byl. Jen proto, že jsem měl pruhované, námořnické tričko. Jedna holka mi začala říkat Pepku a už mi to zůstalo.

Na co budeš ve spojení s pětibojem nejraději vzpomínat?
Asi na ten prima kolektiv. Celý pětiboj je taková menší rodina, všichni se tam dobře známe. Bylo to vždycky fajn, jezdit na soustředění s klukama. Byla sranda.

Co tě tenhle sport naučil?
Naučil mě hlavně si nic neplánovat. Protože cokoliv jsem si naplánoval, bylo nakonec vždycky jinak (smích). Taky mě naučil nějaké dlouhodobé píli, koncentraci a trpělivosti. Že ta výkonnost se nemusí dostavit hned, ale až za nějakou dobu vytrvalého snažení. Pětiboj mě naučil, že všechno nejde hned a že to vyžaduje určitý čas.

Co ti naopak vzal?
Vzal mi hodně času, který jsem mohl věnovat třeba kamarádům ze školy. Pořád jsem byl na tréninku, často jsme byli pryč, takže jsem s nimi netrávil moc času a nejezdil ani na žádné společné akce. Na druhou stranu jsem toho hodně zažil s kamarády z pětiboje. Takže to bylo vyvážené. Pětiboj mi prostě něco dal a něco mi vzal.

Kterého výsledku si nejvíc ceníš?
Největší radost je asi ze stříbrné smíšené štafety s Eliškou na mistrovství Evropy. Není to individuální výsledek, ale je to jediná seniorská medaile. A z individuálních výsledků si nejvíc cením toho dvacátého prvního místa z letošního mistrovství světa.

Byla některá z disciplín vyloženě tvoje oblíbená?
Asi ani ne. Vždycky mě nějakou dobu některá štvala a jiná štvala míň (smích). V tom je zase ten pětiboj fajn, že si tam vždycky můžu najít něco, čeho se chytit. Že když mi zrovna nějaká disciplína nejde, tak se můžu chytit těch ostatních. Co mě ale asi na tréninku štvalo pořád, bylo plavání.  

Proč?
Nemám rád studenou vodu. Většinou mi v bazénu bývá zima a je to takové nudné plavat od stěny ke stěně.

Ač nemáš rád studenou vodu, je předmětem tvého podnikání. O co jde?
Už pár letu realizujeme s mamkou  přírodní, koupací jezírka. Neděláme to ve velkém, třeba jedno jezírko za rok. Mamka to zajišťuje po obchodní stránce a já dělám tu stavební a technickou část. Vzniklo to tak, že jsme si jedno takové dělali sami doma a u toho jsme si řekli, že by to mohla být docela dobrá podnikatelská příležitost. Ze začátku nám to nepřišlo zase až tak složité, ale ono to docela složité je. Aby jezírko správně fungovalo, není to jen tak, že se vykope díra, vyloží se to fólií a napustí se tam voda. Musí to být správně navrženo a mít to správný systém filtrace. 

Tvou hlavní pracovní náplní následujících let by ale měla být architektura.
Přesně tak. Chtěl bych se věnovat klasicky pozemnímu stavitelství. Rodinné domky, občanská vybavenost a podobně. Ještě před tím bych se ale rád podíval někam do zahraničí. Třeba na rok někam vycestovat. Lákala by mě Austrálie, Nový Zéland, Kanada. Místa, kam se jen tak nepodívám a kam se vyplatí jet na delší dobu a ne jen na dovolenou. Pojal bych to cestovatelsky, abych poznal nějaký nový a vzdálený svět. A třeba bych i načerpal nějakou pracovní inspiraci.

A zároveň plánuješ částečně zůstat i u moderního pětiboje.
Je mi líto ten pětiboj úplně opustit, takže chci zůstat v nějakém kontaktu. Přislíbil jsem pomoc při pořádání závodů v Čechách. Dělal bych asi nějaký dohled, aby vše probíhalo v pořádku a bylo to tak, jak má. Mám závodní zkušenosti a snad vím, co je potřeba hlídat, co kontrolovat a  co by na tom sportovišti mělo být.

Chceš říct při svém loučení nějaké slovo závěrem? 
Chtěl poděkovat všem, co mi za celou kariéru pomohli. Všem trenérům, fyzioterapeutům i všem ostatním, co se podíleli na mých výkonech. Bez nich by to nešlo a nebyl bych tam, kam jsem se dostal. A samozřejmě taky rodině, která mě hrozně moc podporovala a vedla ke sportu.